 | |
| Tongariro přes jezero Taupo |
 | |
| Autoportrét při výstupu |
Mé první kroky nemůžou vést nikam jinam, než do hor. A tak jedu rovnou do národního parku Tongariro. V městečku Turangi se poprvé setkávám se systémem infocenter. Později se s nimi ještě párkrát pobavim, než přijdu na to, že je zbytečné je navštěvovat.
„Zdravim, chtěl bych si vylézt Ruapehu, jaké tam jsou podmínky?“
„No to nepřipadá v úvahu, tam je sníh!“ (to je mi překvapení, v zimě že je na horách sníh?)
„S mačkama a cepínem?“
„Ani náhodou! Od včera pohřešujeme dva lidi! Vydržte, zeptám se kolegyně“
Po chvilce se otáčí zase ke mně: „Kolegyně říká, že jste blázen…“.
Tak jsem jim poděkoval, s tím, že to už dávno vim a chtěl jsem odejít. Naštěstí v tu chvíli přišel nějakej místní chlápek, kterej mi nakonec normálně poradil.
 | |
| Parádní výstup to byl... |
 | |
| Kráter |
 | |
| Vulkán Ngauruhoe |
 | |
| Mt. Taranaki z Ruapehu |
Počasí na další den vypadalo víc než slušně a tak jsem si půjčil mačky a cepín a vylezl si nejvyšší horu severního ostrova. Je to technicky jednoduchej kopec, jedinej problém byl v tom, že jsem šel sám a neznal jsem cestu. A tak jsem se párkrát ocitl na předních hrotech těch starých turistických maček, v ledu o sklonu až 70° a s jen jedním cepínem v pravé ruce. Naštěstí to bylo vždy jen pár metrů. Cestou zpět jsem to zase vzal přímo dolů a občas vůbec netušil, co je pode mnou. No sranda. Předpověď na další dny vypadala naopak dost špatně a tak jsem upustil od původního plánu vylézt si i Ngauruhoe a vydal se dál. Přejel jsem národní park Te Urewera (pěkný, věčně zelený kopce a údolí), mrknul se na East Cape (nejvýchodnější část Nového Zélandu) a protože jsem neměl víc času, vzal jsem to vrchem, přes město Whakatane zpět ‘domů‘.
 |
| Te Urewera NP |
 | |
| East Cape |
A znovu do práce…
Prostřihávání byla pohodová práce. Měli jsme $14/hod, takže jsme se nemuseli tak honit. Většinou jsem dělal s Charlym (od kterého jsem se naučil spoustu francouzských nadávek :-)), se skotem jménem Shawn a jedním místňákem, jménem Leon. Bydlel jsem s úžasným českým párem, Karlem a Jitkou, v parádním domečku a do práce jsem chodil pěšky. Po práci grill párty u nás, „akce“ u Leona, nebo u dalšího místňáka Ricka. Prostě pohodička, skoro jako doma… Ale usadit bych se tam asi nechtěl. Stejně jsem to všechno dělal proto, abych si vydělal dost peněz a mohl co nejdýl cestovat.
Ukončení sezóny proběhlo stylově, s typickým Maorským jídlem, zvaným Hangi. Maso a zelenina, co se peče s horkými kameny, zakopané v zemi po několik hodin.
 |
| Vykopávání jídla |
 |
 |
| Příprava hostiny |
Na den přesně po šesti měsících na NZ balím svých pět švestek (nebo spíš - svých pět kiwi) a vyrážím poznávat Nový Zéland. Musím nechat zkontrolovat auto a udělat technickou a tak jedu nejdřív do Aucklandu za Pavlem. Trávim jednu noc na parkovišti v centru Aucklandu spolu s Charlym a náhodně i Karlem a Jitkou, zastavuju se na západním pobřeží a pak už směřuju na poloostrov Coromandel, můj první cíl na mé tříměsíční cestě po NZ ostrovech.
