Srandičky s foťákem...

Tak jsme si tak s klukama hráli s foťákem...

Xavier

Parta z Hone Heke

Začátky

Hlavně vzhledem k angličtině jsem nechtěl jet sám a tak jsem přes web kontaktoval holčinu, která, stejně jako já, sháněla parťáka. Po pár mailech jsme se dohodli, že teda jedeme na ten Zéland spolu. Víza, letenky a je to.

Poprvé jsme se potkali až na letišti. Jana byla sympatická a chytrá holka, ale strávili jsme spolu jen první týden na NZ. Stopem nahoru do Keri Keri, pronajmout auto, zajet se mrknout na sever, na Cape Reinga a dost. Jana jela za prací dolů na jih a já zůstávám v Keri Keri.

Bus na Ninety Mile Beach

Strávil jsem tam sice jen tři týdny, ale poznal jsem za tu dobu pár výborných lidí, trochu se rozmluvil a zvykl si na angličtinu a zlehka okusil Nový Zéland. První koupání v oceánu, první sandflies (přes 100 štípnutí jen na jedné noze!), spaní na pláži pod širákem, rybaření, chycení a uvaření chobotnice k večeři, viděl jsem prvního rejnoka a jedl jsem první vlastnoručně nasbírané mušle. Poznávám první přátelské novozélanďany a neskutečně silné místní s
lunce. Prostě solidní začátek akce! :-)

Mt Mountganui

Po třech týdnech ale měním základnu. Jedu stopem dolů, od jednoho pohodovýho, v Aucklandu žijícího čecha kupuju auto a přesouvám se do městečka Te Puke, které se stává na příštích pět měsíců mým domovem. Díky Monkovi a Markét trhám kiwi ne za $13,25, jako na severu, ale za $15,25/hod a navíc pro výborné farmáře a se skvělými lidmi, takže ještě jednou díky! Během trhání bydlím v autě na jednom parkovišti. Poznávám spoustu dalších čechů, francouze jménem Charly a pár místních borců.

Dohaduji si práci až do září a v týdenní pauze mezi trháním a prostřiháváním jedu poprvé poznávat krásy Nového Zélandu.

Okolí Te Puke

New Zealand

Vždycky jsem chtěl z Čech na nějakou dobu vypadnout. Naučit se cizí jazyk, poznat jinou kulturu a lidi, vidět odlišnou přírodu a hlavně pořádný hory. Jak se kdysi říkalo – jet do světa na zkušenou. A tak jsem skončil na Novém Zélandu. Proč zrovna tam? Jednoduché – anglicky mluvící, bezpečná země s pohádkovou přírodou a pořádnýma horama. Tyhle podmínky teda splňuje i Kanada, ale ta má věkový limit 35 let, takže ta mě snad čeká příště...

Anglicky jsem se sice nikdy neučil, ale za tři měsíce brigády v Anglii jsem se naučil vše potřebné – „My name is George (nikdy jsem nechtěl, aby mi angličani komolili jméno) and I’m looking for a job“. Co víc bych mohl potřebovat… :-)

A tak jsem se v březnu roku 2011 ocitl na Novém Zélandu.

Další Blog

Rozhodl jsem se založit si blog. Ano, další z miliónů, který pravděpodobně nebude nikdo číst. Ale co. Poslední měsíce jsem toho zažil tolik, že si z toho půlku nepamatuju. A tak zkusím vše házet sem a navíc se tak o vše podělit s lidmi, které to může zajímat. A já to pak už nebudu muset nikomu znovu vyprávět… 

Kdyby náhodou na tenhle blog narazil někdo, kdo mě nezná, tak takhle nějak by mě asi mohla představit Amélie:

Miluje přírodu a obzvláště hory! Nemá rád hloupost, závist a jogurt. Miluje sbalit si batoh a vyrazit pryč z civilizace a od lidí. Nemá rád egoismus a ranní vstávání! Ale miluje východy slunce v přírodě! Miluje ty drobnosti, ty střípky, ze kterých je život poskládán. A maliny! Opravdu nemá rád zbytečné věci, stereotyp a příliš turistická místa. Ale má rád změnu. Je závislej na hudbě a horským vzduchu! Je to fotograf, cestovatel, snílek a dobrodruh. Žije pro své sny a život miluje!